Už zase?

Poslední dobou (a teď v covidový izolaci obzvlášť) si říkám, že bych asi zase měla trochu začít psát. Od doby, co mám děti, mám pocit, že se můj m o z e k a s ním i slovní zásoba zmenšily na nějaký malý jednociferný procento. Chvílema jsem i docela dost četla a stejně to nijak nepomohlo. Nějaký slova prostě občas hledám kdesi za rohem a strašně dlouho - a z nedostatku času je nahrazuju jinejma, který pak ale výrazně omezujou čitelnost a pocho­pitelnost textů pro ostatní. Někdy by bylo prostě jednodušší, kdyby mi lidi viděli do hlavy. (a taky by mi to pak mohli převyprávět, páč někdy je to moje vnitřní vyprávění těžko pochopitelný i pro mě samotnou).

Taky mi dělá v hlavě nepořádek, že se furt snažím zdokonalit se v angličtině a taky v ní často nevyhnutelně musim číst i psát. Už na gymplu mi dělalo strašnej problém mezi různejma jazykama přepínat, protože styl přemýšlení a hlavně stavby vět jsou v každým jazyce tuze rozdílný. A tak si říkám, že zas zkusim psát víc, než instagramový brainstormingy, kterejma si stavím image mimozemský ho stvoření, který má v hlavě takový podivnosti že to není ani trochu zajímavý a ani trochu závidění­hodný.